Not addicted to makeup..

Zdravím... 

Asi tušíte, o čem článek bude již z jeho názvu. Prostě a jednoduše se vám pokusím interpretovat můj příběh za posledních pár dní :)

Můj vztah k líčení, módě a designu je celkem srovnatelný... Miluju tyhle věci. Ale jako každá holka si občas na sebe ráda dám vytahaný svetr na doma a chodím nenalíčená. Což je taky součást určitého lifestylu, rozumíme si... Jenže i když jsem se nikdy nemalovala příliš, nikdy jsem nenosila do školy ani linky a většinou ani make-up, nedovedla jsem si představit, že bych třeba mohla vyjít bez řasenky. Tolik bych si to bývala přála. Jednoduše to nešlo. 

Pokusila jsem se celý problém rozebrat. A zřejmě se podařilo: celé to tkví v myšlence, jak mě vidí ostatní. Při pomyšlení, že bych ve škole nikoho nepotkala, chodila bych takhle už dávno. Šlo mi o jakýsi standard, který jsem si v očích ostatních chtěl zachovat. Nikdy by mě nenapadlo, že je to možné i nenalíčená. Jo jasný, určitě si teď říkáte, jak je to celé směšné... Tak proč je na naší škole zhruba 700 studentů, z toho větší polovina dívek, přičemž nenalíčené by se daly spočítat na prstech obou rukou? 

Chce to pořádnou dávku odvahy v dnešním světě! A hlavně jde o to, nezaměřovat se tolik na pohled druhých. Ze začátku jsem si všímala všech lidí, jako by na mě civěli... Ale jakmile jsem měla alespoň minimální vrstvu řasenky, vše bylo v pořádku. HOVADINA ŽE? Samozřejmě, že lidé na ulici, co mě vidí poprvé, budou jen stěží odsuzovat můj vzhled a hledat jakoukoliv vadu, pupínek a červený flíček. Moje pleť bohužel není dokonalá, jak už to v tomhle věku bývá. To ale neznamená, že mě to bude jakkoliv limitovat... Vždy jsem byla spíše zastánce naked líčení a snažila se své pleti všemožně ulehčit její regeneraci. 

Pointa tohoto článku není: choď do školy jako homeless :D Pořád o sebe dbám, hodím na sebe hezký outfit, nějak si učešu vlasy a třeba si i upravím obočí. To, že si nezatřu celý obličej barvou naprosto neodpovídajícím makeupem a nesnažím se o namalování zbrusu nového ksichtíku, že mě ani vlastní máma nepozná (jako 90% naší školy - a to jsem na střední, kde by měli mít dospělí lidé rozum), neznamená vypadat zanedbaně. Znám tolik žen a dívek, které bez veškeré dekorativní kosmetiky přesto vypadají naprosto božsky. A to je podle mne pravá krása. 

Chci mít prostě ten luxus moct si tohle dovolit. Je to opravdu o zvyku. Ale i tak běh na dlouhou trať. Přirozeně to nemůže být takový rozdíl, když jsem se dříve líčila umírněně. Nicméně bych vážně nečekala

 i  takovou úlevu pro své oči... Asi mi to nebudete věřit, ale je to opravdu velmi pohodlné a mé oči jsou daleko více odpočaté i když jsem používala ty nejjemnější odličovací prostředky. Chodit nenalíčená má spousty pro.

Také si třeba potrpím na rozlišení večerního a denního líčení. Což u některých opět nepůjde, jelikož z denního líčení už večerní neudělá nikdo, protože jaksi není kam a co přidávat :D

A pak je tu ještě jedna důležitá věc... Dejme tomu, že vypadám alespoň nějak přijatelně a byla bych představena někomu, s kým bych později začala žít (kdyby se nááááhodou poštěstilo). Zřejmě už bych neměla panickou hrůzu se před ním odlíčit... Tím by mi asi spadla část velkého balvanu s názvem "komplexy z mého vzhledu" ze srdce. Byla bych méně ve stresu a více bych si společný čas užívala.

Nikomu nenutím svůj pohled na věc, jen jsem se chtěla podělit... Jednoduše - kosmetika má sloužit nám a ne my jí :) Takže odvahu dámy!